Kde se vzal, tu se vzal dům č. 66
Dle urbáře z roku 1553 je tento domek u kostela druhý nejstarší zachovalý dům v Poděbradech. Aby ne. Vždyť je sousedem středověkého městského špitálu, jehož zakladatelkou byla v roce 1444 sama Kunhuta ze Šternberka, manželka pozdějšího krále Jiřího z Poděbrad. Po ní je také pojmenovaná úzká dlážděná ulička, ze které se vchází do apartmánu.
Vinou dvou strašlivých požárů se v Poděbradech už nic staršího kromě zámku nedochovalo.
Jak šel čas, dům – původně grunt, později rozdělený – různě měnil majitele, až ho v 80. letech 19. století koupil můj předek Jan Balcar – sklenář, který nemovitosti zase sloučil. Po něm přecházel dům i s živností sklenářskou na další dědice, nositele jména Balcar.
V roce 1950 byl dům znárodněn a v roce 1990 majitelům vrácen, ale zralý tak akorát na buldozer. Nikdo si s ním moc nevěděl rady. V roce 2008 byla přece jen zrekonstruována první část domu a v roce 2012 druhá, v té také vznikl malý útulný apartmán – Penzion Čokoláda.
Až budete procházet starobylou uličkou Šternbernskou, zkuste vzpomenout na nebohou dobrotivou Kunhutu.
Kdo byla Kunhuta ze Šternberka?
Narodila se r. 1425 na Konopišti, jelikož byl její otec příznivce husitů, mohla být provdána – v pouhých 16 letech – za 21letého, tehdy již mocného Jiříka z Poděbrad.
Během 8letého manželství Kunhuta povila 7 dětí, přičemž porod dvojčat Zdenky a Kateřiny nepřežila. Zemřela ve 24 letech. Kralování svého manžela se nedožila, ale jednu budoucí královnu porodila. Kateřina se stala jako manželka Matyáše Korvína královnou uherskou. Zdenka se provdala za saského vévodu Albrechta III.
Kunhuta byla velmi vlídná a nápomocná chudým lidem, kteří ji milovali. Dnes bychom řekli, že byla charitativní.
I když rodila jedno dítě za druhým, stihla založit špitál pro chudé, který byl z její nadace vydržován, nadaci na vychovávání mládeže, na stavbu školy, na vychování vězňů a na právního posla. Opravdu hodně na tak krátký život. Měla velké ambice stát se nejlepší českou královnou, stejně jako král Jiří se řadí mezi tři nejlepší české krále.
Městský špitál a ulice Na Dláždění
Každá obec, ucházející se o povýšení na město, musela mít školu a špitál. A právě o tyto dvě instituce se zasloužila Kunhuta, zvaná Kunka. Nechala je vystavět a založila nadaci, které věnovala část svého majetku, z jehož výnosu byly financovány. Z původní školy se nedochovalo nic, na jejím místě byla postavena škola nová. Zato špitál sloužil svému účelu, repektive jako starobinec, až do 20. let 20. století. Měl být zbořen, ale naštěstí nebyl. Je zachovalý v původní dispozici a s barokním štítem. Obě budovy dnes patří poděbradskému muzeu.
Ulice, dříve zvaná Dlážděná, byla původně první a také hlavní poděbradská ulice. Proč? Právě touto nejkratší cestou se ubíral král Jiří se svou rodinou a se svou družinou ze zámku do kostela. Dnešní, tzv. hlavní, vznikla až o mnoho let později. Takže pokud budete parkovat nebo se procházet ulicí Na Dláždění, nejen v Praze, ale i v Poděbradech půjdete cestou královskou.
Tak toto je genius loci nejkrásnějšího a nejmalebnějšího historického místa v Poděbradech.
Jana Balcarová