Nejdříve upozornění:
Vy, kteří víte, co je to CHECK IN a CHECK OUT, nemusíte plýtvat svým časem na čtení článku.
Ostatní, prosím , berte článek jako osvětu.
CHECK IN je čas, kdy je nejdříve možné se ubytovat. Dejme tomu, že v 15 hodin.
CHECK OUT je čas, do kterého je třeba ubytování opustit, obvykle do 10 hodin.
Hosté, kteří vědí, co je to CHECK IN a CHECK OUT, neboli čas odjezdu a čas příjezdu, obvykle tento čes respektují, nebo se s ubytovatelem předem dohodnou na nějakém jiném čase.
Jsem ubytovatel, který si váží svých hostů, a snažím se dělat vše pro to, aby mí hosté byli spokojeni, a troufám si tvrdit podle jejich reakcí, že se mi to daří.
Přesto se mi nedávno stal případ, který mě vedl k napsání tohoto článku.
Hostů, kteří dorazí prvním raním vlakem a v osm hodin ráno stojí před penzionem a chtějí se ubytovat, jsem už měla dost. Vždy je překvapilo, že v pokoji ještě může někdo spát, že má nárok se v klidu probudit, osprchovat, najíst a zabalit, a že tudíž není možné dát si tam aspoň tašku.
Ale ranním příjezdům, zvlášť u lázeňských hostů, rozumím. Většinou za tím není snaha užít si zaplacený pokoj už od rána. A vy, mí nyní již poučení hosté, na svůj brzký příjezd jistě upozorníte předem.
Horší jsou hosté (je jich minimum), kteří si chtějí svůj zaplacený pokoj užít až do příštího večera. Přesto, že vědí, kdy mají pokoj opustit, přesto, že slíbili, že ho opustí ve dvanáct místo v deset, ještě v jednu nemají snahu se sbalit, dokonce ani ve dvě, ani ve tři. Dovolat se jim nejde, klíče mají u sebe. V pět se vrátili z koupaliště.
A od osmi od rána čekal nový host.
To jsou situace, které vznikají tím, že lidé nevědí, co je to CHECK IN a CHECK OUT.
Jistě počítáte: když jedny vyhodí v deset, proč tam ty další nepustí hned?
Protože ten časový meziprostor je určený ke stlaní, větrání, mytí, leštění, stírání prachu, vytírání a mnoha dalším činnostem.
Například takovým:
V naší rodině máme letitou tradici, že když má některý člen narozeniny, zajde celá rodina na oběd do restaurace.
Už se musím smát, vím totiž, co se stane v okamžiku, kdy si objednám jídlo. Zazvoní telefon hosta, který neví, co je to CHECK IN. Samozřejmě se zvednu a jdu ubytovávat.
Pouze ten poslední případ dopadl jinak. Hosté nejen že přijeli nevhod, ale po té, co mě zvedli od narozeninového oběda, nečekali, až dojdu, a našli si jiné ubytování.
Respektování času příjezdu má totiž výhodu především pro hosta. Pokud je čas příjezdu od 15 hodin, host ví, že po 15. hodině je očekáván. V poledne očekáván není.
Toť vše.